středa 30. května 2012

Konec starých časů

     V neděli zemřela Zita Kabátová. Dožila se opravdu úctyhodného věku a zdá se, že do poslední chvíle byla čilá a plná života, jak jen je to v téměř sto letech možné. Byla to krásná a šarmantní dáma a velmi dobrá herečka. Přesto pro mě zůstala tak trochu zastíněna těmi prvorepublikovými hvězdami: rozpustilou Natašou Gollovou,  cynickou Adinou Mandlovou, noblesní Hanou Vítovu i ikonickou Lídou Baarovou. Proč se tu tedy o Zitě Kabátové zmiňuji? Byla poslední ze zlaté éry filmu třicátých a čtyřicátých let. Poslední z doby, která na mě má přímo magické účinky. Uvědomuji si, že realita byla jiná a že meziválečné období jistě nebylo takové, jak se prezentovalo ve filmu. Přesto pro mě napořád zůstane symbolem elegance, dobrých mravů, velkých citů a šarmu ve všech podobách.

 
































   































    

    

     Mladé príma žáby se věnovaly trempingu a zamilovávaly se do svých mužných profesorů. Pak se za ně, po nějakém tom románku, vdaly a staly se z nich krásné elegantní ženy. Všechny měly nádhené souměrné sošné postavy na které šily luxusní róby v salonu u Podolské.  Na tenis s obchodními partnery svého otce pak vždy chodívaly ve sportovních kostýmcích  a doma se manželovi jistě nepoflakovali ve vytahaných teplákách jako já, ale měly nějaké slušivé domáci šaty. Večer se chodily bavit do podniku, kde hrála živá hudba a kde číšník oslovoval jejich protějšek "pane továrníku" či "pane velkostatkáři". Na domácí práce měly pomocnici, devče z vesnice, které k nim přilnulo a bylo jako součást rodiny. Byly hrdé a sebevědomé, nikdy se neprodávaly pod cenou. A o tom jak to měly s láskou snad netřeba psát.

































































  

     

     Ano, už je to venku....jsem milovnice filmů pro pamětníky. A které že to mám nejraději: Adinu v Kristiánovi i jako Přítelkyni pana ministra, Cech panen kutnohorských, Hanu v Nočním motýlovi i Pytlákově schovance, Lídu v Dívce v modrém a Natašu prakticky ve všem:  jako Evu co tropí hlouposti, v Hotelu Modrá hvězda i v Roztomilém člověku a jako Sirael na dvoře Rudolfa II byla také neodolatelná. Ale to rozhodně není všechno. Například Oldřich Nový mě dostával ve všech svých rolích (tedy krom těch vysloveně agitačních, jako třeba Hudba z Marsu).
     No nic, nebudu plakat, vrátím se do trochu vulgární reality, kde "smyslná" znamená nahá, "sebevědomá" znamená arogantní a "šťastná" znamená zabezpečená. Já vím, tohle už trochu přeháním, skoro by se chtělo říci "přehrávám", ale takové už prostě my, dámy z filmů pro pamětníky,  jsme. A ještě něco.....svůj kabriolet Aero 50 řídíme vždy v rukavičkách:)
Tak tedy sbohem staré zlaté časy.



neděle 27. května 2012

Prague Food Festival

     Po delší pauze jsem tu zase se svou troškou do mlýna a jelikož se mezitím grafika na bloggeru změnila, první článek bude asi tak trochu boj.
Tenhle víkend u nás v Teplicích probíhalo 858. zahájení lázeňské sezony. Taková veselá víkendová taškařice, kdy je město plné stánků s pivem a předraženými tučnými pochutinami a proud lidí vás samovolně unáší od jednoho občerstvení ke druhému, po zhruba pěti scénách roztroušených v lázeňské části města.
Jako mladá rebelka jsem touto zábavou rozhodně neopovrhovala, naopak popít v rytmu muziky, bez nutnosti platit vstupné a řešit nocleh mi přišlo jako výborná alternativa k letním festivalům.  Ale buď se úroveň této slavnosti natolik snížila, nebo se můj vkus natolik změnil, že se většinou snažím najít jinou aktivitu, než účast na zahájení lázeňské sezony.
     Letos se mi to podařilo doslova náhodou. Manžel si v sobotu ráno vzpomněl, že má schůzku v Praze a přemluvil mě, ať jedu s ním. Já tedy rychle zapátrala na netu, abych zjistila, čím se v Praze můžeme zabavit. A hele, tenhle víkend se na hradě koná Prague Food Festival.
Už jsme se na něj chystali několikrát, ale nikdy to nevyšlo, tak že letos konečně. Hezky jsme se prošli po Královské zahradě, ale hlavně jsem se naprosto úžasně nadlábli.
     Motto festivalu "Mysli globálně, papej lokálně" mi tak trochu nedává smysl, jelikož nechápu, co je lokálního na krevetách, papáje, asijské kuchyni, ananasu a dalších exotických dobrůtkách. Manžel mi vysvětlil, že tím organizátor chtěl říci:  papej lokálně z globálních surovin. I tak mě pointa trochu míjí.
To ale nic nemění na tom, že jsme si opravdu pochutnali. Hlavně ty úžasné domácí makronky z Radisson Blue Alcronu. U mě to ale na celé čáře vyhrálo menu v Rickshaw. Jako předkrm byly v tempuře smažné tuňákové sushi rolky s úžasným salátkem z mořských řas, dále obrovská grilovaná královská kreveta a jako dezer naprosto skvělý sorbet aloe vera.
U manžela to vyhrál grilovaný hovězí krk ze stánku Le grill & Garden @ Kempinski a jejich obrovský krupicový koláč s mákem a vanilkovým krémem. Výborný byl i pomalu pečený králík s kukuřičnou polentou z Bellevue. Dezerty měli úžasné všude, ochutnala jsem například cappuccino Créme brulée, ale bohužel už nevím z kterého stánku.
Zklamáním pro nás byl naopak stánek z Café Amadine. Jejich lotrinský slaninový koláč, ani francouzská palačinka se zkrátka nepovedly. Burgunské hovězí ragu nebyl přímo průšvih, ale manžel ho umí líp:-)









































     Pak už jsme měli natolik plná bříška, že nezbývalo, než se vydat na cestu na sever.
Cestou domů jsem ale neodolala a vyfotila si tyhle naše krásné kopečky.


Oblíbené příspěvky