pátek 13. prosince 2013

Předvánoční Vídeň

     Letos jsem se rozhodli zajet si na předvánoční trhy do Vídně. Znamenalo to ale nechat naše nové spolubydlící (Matýska a Piškota) doma samotné přes víkend. Poprvé v našem velice kratičkém společném soužití. Vzhledem k tomu jak moc rychle jsem si na ně zvykla a jak mi chybí, jen když jsem o něco déle v práci, jsem z toho byla poněkud nervozní. Rozhodně víc než kocouři. Ti to nakonec zvládli s naprostým přehledem a náš příjezd v neděli večer neoslavili ničím významnějším než vzájemnou rvačkou na ostří drápků.





 































     Předvánoční Vídeň je krásná, čistá, jen lehce elegantně nazdobená – nic přeplácaného. Dokonce se v sobotu, když jsme byli zrovna na vánočních trzích u radnice, spustil z nebe sníh v tak poetické frekvenci, až to působilo jak kýčovitá hollywoodská romance. Nicméně zima a vítr nás vrátil zpět na zem, v tomto případě na rakouskou zem, tak že bylo nabíledni za prvé vypít předem nestanovené větší množství svařáku a punče (ten s Aperolem mě obzvláště zahřál), za druhé mrknout do nějaké obrazárny či galerie, v našem případě do Vídeňského kunsthistorického muzea, kde krom stálé (a moc pěkné) expozice, zrovna probíhala výstava Luciana Freuda. No a za třetí se poohlédnout po nějaké pěkné vídeňské kavárničce či restauraci.
Všechny tři body našeho víkendového programu jsme splnili do puntíku, tak že předvánočnímu výletu do Vídně dávám sedm hvězdiček z deseti.
     Jedna hvězdička padla na oltář extrémně malého pokoje s naprosto miniaturní koupelnou, kde jsme měli opravdu problém se i otočit a s výrazně měkkou nepohodlnou postelí. Druhá hvězdička se obětovala za Španělskou jezdeckou školu, na jejíž show jsme se nakonec nešli podívat a já toho teď hodně lituju. A tu třetí hvězdičku má na svědomí naprosto příšerná cesta domů. Návštěva Freeportu na Hatích, která nás přesvědčila o tom že není outlet jako outlet a že v tomhle navíc není radno dávat si něco k jídlu. Dvouhodinová čekačka na D1 a hlavně následná zoufalá jízda po dálnici v protisměru k nejbližšímu výjezdu.
     Každopádně výlet to byl fajn. Trochu mě vytrhl z jednotvárného šílenství práce a školy, kterým právě teď procházím. A vytržení, nebo spíše povyražení je to, co teď nejvíc potřebuju, jelikož to největší šílenství jménem vánoce nás teprve čeká:-)






 

Oblíbené příspěvky