Nutno říct, že atmosféra liduprázdného (mluvím jen o žívých), stmívajícího se hřbitova s několika plamínky svíček byla magická jen malou chvíli, dost rychle se z toho stala...no řekněme "noční můra". Nikde nikdo, jenom listí šelestilo, svíčky plápolaly a najednou se někde v dálce naproti mě objevil pán. Celý v černém. Nešel po cestičce, ale klopýtal mezi hroby směrem ke mě a ještě během chůze zapálil svíčku. Moje iracionální já porazilo to racionální na hlavu a fantazie začala pracovat. Lehce jsem se opotila a moje cesta směrek k východu nabrala rychle kadence usilovného pochodu........ Pán mě minul. Asi spěchal, jelikož už bylo skoro pět a v tu dobu se hřbitov zavírá. No příště zřejmě popluji s proudem a půjdu navštívit své zesnulé v nějakou přijatelnější dobu.
to se nedivím. já bych na hřbitov sama a mimo "sezonu" nevkročila, protože bych si asi *...
OdpovědětVymazathaha - "... mluvím o živých" - to je dobré!
OdpovědětVymazatNeubráníme se tomu,aby podvědomí pracovalo za nás!:-( Krásné momentky ze soumraku na hřbitově.
OdpovědětVymazat(Jen jim tam chybí trochu zahradník, škoda, pro ty hrobky, hodny uměleckých děl)
Tajemný příběh s "hičkokovským" nádechem, takový, který by se klidně i hodil na temné noční vyprávění (strašení) na táboře ;-). Já mám taky velkou fantazii, která by v podobné situaci pracovala stejně jako ta Tvoje. Hlavně, že všechno dobře dopadlo ;-).
OdpovědětVymazatVivi
Je, to je krasne, miluju stare hrbitovy, nahrobky, a taky dusicky. Ma to pro mne zvlastni kouzlo. Ale vecer sama radsi taky ne. :)
OdpovědětVymazatUf, tak to je story. Ja se bojim i vecer na zahrade (kdyz jsem sama) natoz na hrbitove. Moc krasne fotky plne tajuplne atmosfery. Hezky vikend, Katerina
OdpovědětVymazatDíky všem za krásné komentáře a hlavně za podobný přístup k "problému".....manžel si totiž ze mě dělal tak trochu srandu, když jsem mu to vyprávěla:)
OdpovědětVymazat