neděle 20. listopadu 2011

Čokománie

     Jsem na sladké. Ale není to jen libůstka, je to mánie. Když mě to popadne, tak prostě MUSÍM něco sladkého mít. Manžel to řeší tak, že nakoupí sladkosti do zásoby, schová je někde v bytě (už jsem se je několikrát s pěnou u pusy snažila najít, ale marně) a pak mi je, dle svého uvážení, dává na příděl. A doufám, že si nikdo nemyslí, že to dělá nezištně. Naopak, je pak pro něj celkem lehké, přimět mě pod příslibem sladkého mlsu udělat leccos, do čeho by se mi normálně nechtělo. Zatím to jsou spíš takové drobnosti..."udělej mi kafe, dones mi pivo" atd, ale uvidíme, zda to nebude gradovat...známe to, s jídlem roste chuť.
     Právě teď je mým nejoblíbenějším pamlskem tmavá čokoláda od Lindt se zrnky mořské soli "A touch of sea salt". Je úžasná a já jsem schopná sníst jí na posezení.Ale jsou tu pochopitelně ještě moje evergreeny. Především "After eight", čokoládové plátky s mentolovou náplní a zázvorové bonbony z vietnamské večerky.
     Jmenuju se Radka a jsem čokoholik!..... a je to tak trochu jakoby ke mě manžel při svatbě dostal i návod:-)

neděle 13. listopadu 2011

Do La Manchy nejen za Donem Quijotem

     Madrid je fajn. Zajeďte si tam, stojí to za to. A když už tam budete, rozhodně se musíte mrknout do Prada (tedy do Musea del Prado). I pokud nejste, co se umění týče, zrovna "fajnšmekři", tahle sbírka prostě patří k tomu nejlepšímu na světe. Kromě Velazqueze, Goyi, El Greca, Rembrandta, Rubense, Tiziana a mnoha dalších, tam uvidíte i mého oblíbeného Hieronyma Bosche (například Zahradu pozemských rozkoší).
     Madrid má velmi příjemnou atmosféru. Chybí mu ale přirozená dominanta. Přesto je tu co k vidění. Krásná Plaza de Cibeles, ulice Gran Via (nákupní tepna Madridu, kde uvidíte nádherné domy, připomínající NewYorskou architekturu třicátých a čtyřicátých let minulého stolení), rozsáhlý královský palác Palacio Real, stadion Realu Madrid, věže KIO také známe jako "Brána Evropy" (což jsou dva proti sobě stojící sešikmené mrakodrapy na Paseo de la Castellana), a tak dál. Ale Madrid je tak trochu jiné město. Nezačnete ráno a naskončíte večer vyčerpaní, aby jste stihli všechny zajímavosti. Nám ani nevadilo, když jsme něco nestihli, stačilo, že jsme se jen tak potulovali ulicemi na nasávali atmosféru.Každopádně tu na vás čeká překrásná architektura, bělostné renesanční paláce, široké bulváry a rozlehlé parky. Nemluvě o spoustě příjemných kaváren a restaurací (tuhle můžeme doporučit: La Sanabresa) Rozhodně se tu dobře najíte a napijete a když navštívíte Museo del Jamon, ochutnáte tu nejlepší Iberijskou šunku na světě (je skvělá, nasládlé s lehce kaštanovou chutí). Náměstí jsou plná stolečků a u všech sedí švitořící Španělé. Popíjejí víno i pivo, dávají si tapas a poslouchají pouliční hudebníky, kteří jamují o sto šest a dobře jim to šlape. V Madridu je spousta jazzových klubů. My jsme milovníci jazzu, tak že se nám moc líbilo na náměstíčku plaza del Angel (kde jsme také bydleli) v klubu Cafe Cental se skvělou živou muzikou.
To všechno je moc fajn, ale to nejlepší na vás teprve čeká.





     Kdo četl knížku "Židovka z Toleda" jistě ví, že Toledo bylo v minulosti střediskem židovské kultury. Koexistovali tu na jednom místě jak židé, tak křesťané a muslimové a toto jejich soužití je protknuto celým městem dodnes. Tohle město vás zavede zpátky do středověku. Úzké křivolaké uličky klikatící se z kopce a  zas do kopce vás okouzlí. Určitě navštivte nádhernou gotickou katedrálu. Ale množství kostelů, synagog, klášterů a mešit nemusíte hledat, prostě jen tak procházejte městem a narazíte na ně. Město má neopakovatelnou atmosféru. Ochutnějte báječné marcipánové cukrovinky (je to místní lahůdka, v okolí Toleda jsou bohaté mandlové háje). Posaďte se do jakékoli restaurace se zahrádkou, neprohloupíte, všude vám bude chutnat.


     Když si dosyta užijete Toleda, tak zvedněte kotvy a přepravte se na další úžasné místo. Jmenuje se Cuenca. To je už o poznání menší město a vládne tu už taková provinčnější atmosféra. Když vyjedete na kopec nad město, naskytne se vám úžasná vyhlídka. Dominantou města je krásná katedrála, ale to nekrásnější co můžete vidět jsou visuté domy. Přes skalnaté údolí přejdete po dlouhém dřevěném mostě Svatého Pavla. Z mostu si pak nejlépe prohlédnete nejen údolí (most je ve výšce 40m) ale především visuté domy, který jakoby přetékají přes okraj soutěsky a visí nad údolím. Celé místo je nádherné a pocit svobody, kterým se na mostě vysoko nad propastí,  se spoustou krásy kolem sebe, můžete opájet je nepopsatelný. Místo je Unescem chráněné kulturní dědictví.
Ráno (resp. dopoledne) jsme zašli na kávu a sendvič do restaurace vedle katedrály. Bylo to ve chvíli, kdy šla většina Španělů do práce, tak že místnůstka s barem byla plná mužů různého věku v oblecích. Všichni pili kávu, pokřikovali na sebe, četli "na stojáka" noviny a kupovali si sendviče na cestu. Barista už je všechny znal, dělal jim přesně tu kávu, kterou každý z nich pije. Přicházeli, odcházeli, tlačili se na nás, nikomu jsme ale nevadili, i když jsme překáželi s batohem v "jejich" kavárně, kam chodí asi každé ráno, prostě se na nás jen mile usmívali. V té chvíli mě napadlo, jak rozdílný je přístup k životu tady a u nás a jak si tu lidé dokáží užívat ve všech běžných momentech všedního dne.
     Tenhle výlet se vám bude moc líbit. Když si půjčite auto jako my, budou vám na ochutnávku Madridu a jeho okolí stačit tak čtyři až pět dní. Připravte se ale na to, že při parkování budete trošičku šílet. Ale berte to tak, že když už  jste v oblasti La Mancha, tak je potřeba zažít si tu svůj boj s větrnými mlýny.
Hezky si to užijte....¡Buen viaje!




pátek 11. listopadu 2011

Svatý Martin

     Svatý Martin je, v tomto neutěšeném čase nadcházející zimy, moje oblíbené období. Těším se na Svatomartinskou husu a na Svatomartinské víno. Letos už máme tuhle dobrotu za sebou, ale tentokrát to bylo velké zklamání. Panu kuchaři se husa vůbec nepovedla. Maso bylo tuhé a nešlo od kosti. Víno sice bylo dobré, ale už to nezachránilo.
     Ještě že mi náladu spravil aspoň ten nádherný jasný úplněk.
Tak teď už jen doufat, že dnes ještě nepřijede Martin na bílém koni-:)




úterý 8. listopadu 2011

Dušičky

     Na začátku listopadu, během svátku dušiček, hřbitovy ožívají. Jelikož nemám ráda tlačenici, tak jsem si pár dnů počkala, než jsem se vydala s věnečkem slaměněk navštívit babičku.
Nutno říct, že atmosféra liduprázdného (mluvím jen o žívých), stmívajícího se hřbitova s několika plamínky svíček byla magická jen malou chvíli, dost rychle se z toho stala...no řekněme "noční můra". Nikde nikdo, jenom listí šelestilo, svíčky plápolaly a najednou se někde v dálce naproti mě objevil pán. Celý v černém. Nešel po cestičce, ale klopýtal mezi hroby směrem ke mě a ještě během chůze zapálil svíčku. Moje iracionální já porazilo to racionální na hlavu a fantazie začala pracovat. Lehce jsem se opotila a moje cesta směrek k východu nabrala rychle kadence usilovného pochodu........ Pán mě minul. Asi spěchal, jelikož už bylo skoro pět a v tu dobu se hřbitov zavírá. No příště zřejmě popluji s proudem a půjdu navštívit své zesnulé v nějakou přijatelnější dobu.




sobota 5. listopadu 2011

Všechny bašty světa

     Jelikož krom toho, že rádi cestujeme, taky moc rádi jíme, chtěli jsme zavzpomínat na to nejchutnější, co nás na našich cestách potkalo.
řeznický krámek v Dominikánské republice
     Já osobně mám největší slabost pro kreolskou kuchyni, kterou jsme měli možnost poznat především v Dominikánské republice. Plantainy (tedy zeleninové banány) jsem znala už dřív a někdy je doma jako přílohu dělávám, ale v Santo Domingu je dělají s čokoládovou omáčkou a polévají s ní francouzské tousty. To byly ty nejlepší snídaně, kterých jsem se prostě nemohla nabažit (zvláště doplněné šťavnatými exotickými plody). Taky jsem tu ochutnala ten nejlepší cheese cake s papájovým přelivem (to je asi to vůbec nejlepší, co jsem kdy v životě jedla. Manžel říkal, že když jsem pozřela první sousto, úplně se mi změnily rysy v obličeji a asi jsem prožívala jakousi formu gastronomického orgasmu).
     Další božské zákusky pak byly: Sacher dort v hotelu Sacher ve Vídni, mexická verze baklavy Cafe Emir (spodek jako cheese cake, vršek jako baklava - mňam kombinace) a chilli zmrzlina s karamelem z palmového cukru v Phnompenhu. Určitě stojí za zmínku také báječná čokoláda v Oaxace (tu jsem na blogu už zmínila) a dezert, který jsme jedli v Mexiku (název se nám už vykouřil, myslíme že Marasqua....těsto jako na hořické trubičky, jen měkčí. Plněné tvarohovým sýrem Philadelphia a karamelem).
     Nejlepší plody moře jsme ochutnali v Kepu a v Sihanoukville v Kambodži. Velký talíř, plný tu krabů, jindy garnátů a chobotničky dělané na malém ohýnku na pláži... to prostě nemělo chybu. Asijské jídlo, konkrétně thajské, je zase největší slabostí mého manžela. Každé jídlo bylo vlastně taková malá slavnost.....tedy krom polévky Suki - tu nejezte je- li vám život milý. Ovšem ještě větším zklamáním pro nás bylo Pozole, tradiční mexická polévka, která podle nás chutnala jako voda ze dřezu plného špinavého nádobí (a to jsme tomuto pokrmu dali šanci hned dvakrát).
Chobotnice v Sihanoukville

ústříce červstvě vytažené z moře za cenu 10 ks za 25 centů:)

takto se suší malé krevetky na slunci, pak se z nich dělá krevetová pasta

pouliční prodavačka bašty v Bangkoku

Když budete jednou v Madridu, určitě si zajděte na večeři do této restaurace. Naprosto báječné tříchodové menu s láhví vína za 10 EUR....každý večer plno, spokojenost zaručena:)

Tomu se říká ve Španělsku a v Itálii "malá svačinka"

Když na Islandu do cukrárny, tak stylově
     V  Pařízi nás dostali ohromné saláty se vším možným a v Římě jsem neochutnali jediné jídlo, které by nebylo dokonalé. Manžel si liboval především při konzumování osobucca a já zase saltimbocy, oba jsem se oblizovali nad báječnou zmrzlinou plnou pistácií. Nejlepší pizzu jsem ochutnala v USA v řetězci Papa Gino´s.  Ve Španělsku nás zase dostala skvělá Iberijská šunka a mandlové cukrovinky.
V Indii bylo výborné všechno, ale jen první tři dny, pak mě dostala jakási forma "faraonovy pomsty" a do konce pobytu jsem se jí už nezbavila. Domů jsem se vrátila tak o pět kilo lehčí. I to se někdy stává.
     Jiný kraj, jiný mrav a hlavně jiná kuchyně. Není nic lepšího než jezdit, užívat si, poznávat.....a OCHUTNÁVAT svět:)
    

Oblíbené příspěvky