Zpátky ve školních škamnách

     Tak jsem zpátky ve škole. Ne, že by to byla taková zábava. Studentský život mě lákal v dobách, kdy z něj koukalo flákání po studentských hospodách, pařby na kolejích a byl tu někdo, kdo byl ochoten mě při těchto mých kratochvílích sponzorovat. Nikdo takový už tu ale není (tedy ne, že bych neměla rodiče, ale dospěli jsme do věku,  kdy bych měla začít sponzorovat spíš já je, ne oni mě. O sponzoringu mým manželem nebudu ani uvažovat.). Tak že studovat dálkově (nebo kombinovaně) a chodit u toho do zaměstnání (v mém případě přímo do práce) je méně zábavné a v určitém věku to začíná být i tak trochu zbytečné (abych si toho titulu taky ještě vůbec stihla užít:-)).
Jenže někdy se to tak zchumelí, v práci se něco naznačí a svědomitý zaměstnanec, pachtící se po osobním růstu, toužíce především nezakrnět pochopí, že ruku v ruce s karierním růstem jde i vzdělání a že v určitých chvílích, přestávají bohaté zkušenosti stačit.
     První den ve škole byl...no řekněme zajímavý. Už při pouhém vyplňování indexu (a upozorňuji, že jsme na to dostali předtištěný vzor) se ukázalo, že polovina z nás by se měla vrátit spíš na první stupeň základní školy. Spotřeba indexů byla přímo úměrná věku zájemců o studium. Na první přednášce jsem ve svém novém profesorovi poznala někdejší objekt sexuální touhy mé kamarádky (šlo bohužel o touhu spíše platonickou, tak že žádná protekce z toho nekouká).
Na druhé přednášce jsem utrpěla ještě větší šok, když se ukázalo že naše paní profesorka je vlastně moje bývalá spolužačka. Dost to zacloumalo s mým sebevědomým a myslím, že to mělo dopad i na mou sebeúctu. Na třetí přednášce jsem přestala vnímat, když jsem zjistila, že vlastně ani po třiceti minutách souvislé řeči pana profesora nechápu ani to, o čem ten předmět vlastně je.
     Je to zvláštní pocit vrátit se po dvaceti letech (neuvěřitelné, že) do školních lavic. Něco zůstalo stejné (zase začně třída o přestávce šumnět a probírat zážitky z hodiny, hodnotit vyučujícího a jeho přístup) ale něco je nové (už si při tom totiž vykáme a oslovujeme se navzájem "mladá paní").
Ale na druhou stranu musím říct, že už teď se těším na další přednášky....je fajn vrátit se v čase:)