Vyrůstala jsem v době, kdy vrcholem exotické dovolené byla návštěva Zlatých písků v Bulharsku (jistě to přeháním, někteří vyvolení se dostali až na Kubu, já to ale nebyla). V té době jsem vůbec neuměla snít. Nevím proč, asi nebylo o čem....bylo tak nějak jasné, že stejně jako stovky mých vrstevnic dodělám školu, upíchnu se v nějakém úřadu, vdám se...a tak dále. Vlastně myslím, že díky tomu pořád, i když mám na krku téměř čtyři křížky, nevím čím chci být až vyrostu:-). Když jsem si totiž později po revoluci uvědomila jaké množství možností ve svém životě mám, zatočila se mi z toho hlava a chtěla jsem zkusit všechno (i když dohromady nedokončila nic, bohémský život si vybral svojí daň:-).
Každopádně cestování se stalo mojí velkou vášní a touhou. Moje první velká cesta mě asi 6 let po revoluci zavedla na víc jak rok do Ameriky. Kdeže by mě napadlo, že někdy uvidím Sochu svobody.
Mojí vysněnou destinací byla ale vždycky Asie. Především tedy Tibet. Brzy jsem ale pochopila, že ten Tibet do kterého chci jet já, je svobodný Tibet, plný mnichů a lámů, tak jak jsem ho znala z knížek T.L. Rampy (ať už je jeho původ jakýkoli) a takový Tibet, že už prostě nenavštívím. Později jsem se dosala na necelý měsíc do Indie, ale ani to nebyl ten pravý cíl. Trvalo to ještě nějaký pátek, než jsem dokázala identifikovat svůj sen. Procestovat Barmu, Vietnam, Kambodžu a Laos.
Když jsem před dvěma lety plánovala svou vysněnou cestu, rozhodla jsem se, že se nebudu honit a vyberu si jen jedno místo. Byla to tedy pak už spíše intuice, která mě zavedla do Kambodži....a nebo možná karma:-). Kambodža se totiž mě i mému manželovi dostala hluboko pod kůži a oba věříme, že se tam ještě jednou podíváme.
Tak že před dvěma lety jsme se rozhodli, koupili letenky, připravili itinerář a ..........
Pevně doufám, že budete i nadále mít, ty správné sny a já se díky jim, podívám do světa na vašem blogu!
OdpovědětVymazat:-D
Děkujeme Lezarts.
OdpovědětVymazatVčera mi přišel dáreček od vás. Je moc krásný, udělala jste mi opravdu velkou radost. Jste velmi šikovná, gratuluju. Díky moc.
To zní nádherně, to se mi asi nikdy nepodaří...Alespoň jedno místečko ....Krásný večer.
OdpovědětVymazatpáni, to zase zírám! s Tibetem to mám stejně, už ani ty knížky nečtu (a že jich mám doma asi 7..). do Indie chce přítel, už dlouho, ale já z ní mám strach, že bych ji nezvládla psychicky, nebo spíš duševně-nadzemsky.. ale třeba by to bylo naopak.. kdo ví=)
OdpovědětVymazatAmelie, určitě podaří. Držím vám moc palce.
OdpovědětVymazatIvo, ta Indie je vážně hodně drsná. Je těžké to "zkousnout" a je to něco úplně jiného než všechno ostatní. Tak jsem zvědavá jesti tam nakonec vyrazíte:)
Díky za komentáře.
To je krásný splněný sen a doufám, že se vám bude ještě někdy opravdově "zdát". Moc obdivuju dobrodružnou odvahu. Já bych měla v končinách, kde se žije tak jinak a oproti nám jsou tam lidé chudí, tedy co se týče majetku, strach že bych to neunesla. Ale možná je to jen má špatná představa. A třeba až jednou děti vyrostou...
OdpovědětVymazatMáte pravdu Čáryfučko, je to někdy opravdu těžké, ale beru to tak, že už tím, že tam přijedu a utratím pár peněz, tak těm lidem trošičku pomůžu s obživou. Individuální turismus je právě v takových zemích nejlepší způsob jak lidem přímo pomoci, podle mého názoru. Tak už pomalu začněte plánovat, dvakrát se otočíte a děti jdou na vysokou:-)
OdpovědětVymazat