sobota 14. července 2012

Perugie 2.díl

     Perugia je především město jazzu. Zrovna během naší návštěvy tu probíhal jazzový festival, prý jeden z největších v Evropě. Na náměstí stálo velké podium a muzika, ať už živá, nebo zprostředkovaná, zněla ze všech koutů, z každého baru, osterie a trattorie. My jsme milovníci jazzu, tak že jsme to přivítali. Dále je to ale také město čokolády, prý se tu pořádá čokoládový festival, ale ten tu BOHUŽEL zrovna neprobíhal.  Navíc jsme tu objevili super věc: jelikož centra měst stojí na kopcích, tak aby jste nemuseli  šlapat pěšky, nebo jezdit autobusem, vyveze vás na kopec eskalátor.  Totéž jsme viděli i v Assisi, akorát že eskalátor v Perugii měl konečnou zastávku v nějakém sklepení starého středověkého domu (první – nepovedená - fotka).  Přišlo mi to jako skvělý nápad jak vyřešit hromadnou dopravu co nejekologičtěji. V Perugii je navíc i minimetro.



































     

     Z náměstí Italia, kam nás eskalátor zavezl, jsme se vydali po nádherné pěší zóně Corso Vannucci k Palazo dei Priori ve kterém je kromě muzea i několik cechovních místností (v té na obrázku v předchozím článku se scházeli právníci). Pěší zona navazuje na náměstí s kašnou za kterou stojí nádherný dóm. Jak jsme se dozvěděli, je zajímavý především tím, že v jedné z kaplí je jako relikvie achát ze snubního prstenu panny Marie. Také se na jednom ze sloupů nachází obraz Madonna delle Grazie, který má prý zázračné účinky. Chtěla jsem u něj zapálit svíčku, ale nestihla jsem to, za chvíli nás z katedrály vypakovali, jelikož začínala siesta. Ani mi to nevadilo, jelikož místo klasických svíček tu mají jen elekrická světýlka, která se po vhození mince automaticky rozsvítí, a tak to pro mě ztrácí kouzlo. Náměstí  i pěší zóna jsou opravdu úchvatné. Když se z paláce vydáte rovně přímo za nosem a projdete uličkou kolmou na pěší zónu, dostanete se k informacím, vedle nich vstoupíte branou na malou tržnici a už průhledy mezi stánky vám bude jasné, co je za ní. Když ji obejdete dostanete se do poměrně dražšího střešního baru La terazza. Ale ten  výhled, ten za to prostě stojí. Tady si člověk musí dát kávu, nebo můj oblíbený Spritz a chvíli se nerušeně kochat.




































 
    
     Další skvělé místo jsme objevili hned za katedrálou v ulici Via Bartolomeo (tak nějak myslím). 
Byla tam pivnice Non C´era. Původně to býval pivovar, kdy se vařilo místní pivo. Lokál pořád zdobí ohromné mosazné trubky. Místo je velmi příjemné a mají tam pivní speciály jak italské tak i zahraniční. Jen české pivo tam neměli, ale slíbili že to dají dopořádku:-)
     V Perugii je k vidění ještě spousta a spousta věcí, jak se jistě dozvíte z každého turistického průvodce, ale nejdůležitější  tu je nehonit se za všemi pamětihodnostmi, oni ve finále všechny stejně vypadají podobně (v Perugii jsou dokonce i památky etruské), vybrat jen ty nej a zbytek výletu si vychutnávat , třeba u té jejich famozní zmrzliny (melounová, mučenková, mangová...to byla pohádka). Taky jsme si tu koupili sklenici lanýžů, protože právě Umbrie je oblast kde lanýži rostou a je to tedy místní pochutina. Už se těším, až je doma přidám do omáčky na špagety.  Tady je dávají do všeho a mají opravdu jemnou a příjemnou chuť. A tím končí naše návštěva Perugie (města které nás velmi příjemně překvapilo). Pochopitelně zase u jídla.....jak jinak:-)









































2 komentáře:

  1. Reportáž, jak z roku I. Nádhera a to azůro!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Bylo tam opravdu nádherně.....až moc, těžko se teď srovnávám s tím, že jsem zpátky v práci.
    Díky za komentář:)

    OdpovědětVymazat

Oblíbené příspěvky