neděle 28. července 2013

Ich bin ein Berliner....na jeden den

     Do Berlína to máme co by kamenem a ještě jsme tam nikdy nebyli (krom letiště). No není to ostuda? A tak jsem minulý pátek napsala manželovi SMS: "Na zítřek jsem připravila bezva výlet, těš se." No a on se tedy těšil...myslím. A měl na co.
     Jelikož nemáme tu jejich emisní známku a nemohli jsme tedy do centra města, nechali jsme auto na neplaceném parkovišti na Innsbucker plaza a metrem dojeli rovnou k TV věži. Pokud plánujete její návštěvu doporučuji vám zakoupit si lístky dopředu. Nás po zakoupení vstupenek neminula dvouhodinová čekačka.  Naštěstí je Berliner dom a Nikolaikirche blíž, než se zdálo na mapě, tak že jsme měli co dělat.
Z věže je prý za jasného počasí vidět až 70 km (dle obsluhy výtahu). Výtah vás vyveze nějakých 307 m vysoko. Samotná věž i se špičkou má ovšem 365 metrů. Výhled je příjemný a navíc si v horním patře můžete dát něco k snědku nebo k pití. Nemyslím si zrovna, že tamní kuchyně je nějaký kulinářský zázrak, ale kávu a zákusek jsme si dali, kdy se člověku zas poštěstí hodovat tak vysoko. Vyplatí se rezervovat si dopředu stůl u okna, jelikož o ty je pochopitelně velký zájem. Podlaha v restauraci se pomalinku otáčí, tak že si můžete vychutnat tři sta šedesáti stupňový výhled.









     Co nás ovšem v Berlíně zaujalo, byl fakt, že tu ještě frčí takové retro aktivity, jako je prodej východoněmeckých vojenských čepic a dokonce i skořápkáři tu byli obklopení davem a lákali na své nastrčené kavky naivnější kolemjdoucí. Nám se to zdálo téměř neuvěřitelné. Je snad něco takového k vidění i v Praze?





     V Berlíně je plno příjemných zákoutí, nám se například moc líbilo na překrásném náměstí Gerndarmenmarkt, kde jsou dva nádherné dómy. My jsme se tam dostali když už se trochu smrákalo. Schody u budovy divadla byly poseté lidmi. Uprostřed hrál nějaký muzikant na xylofon, jakmile skončil ozval se ze vzdálenějšího koutu náměstí saxofonista. Lidi jen tak posedávali, tleskali, nikdo nikam nespěchal.....jen my, chtěli jsme stihnout ještě Braniborskou bránu. Ta nás nakonec vlastně ničím nepřekvapila. Je to takový fotogenický symbol Berlína a je potřeba se před ním pochopitelně vyfotit. Kousek za bránou jsem se ještě podívali na památník holokaustu. Holocaust Mahnmal tvoří různě vysoké betonové kvádry (je to prý asi 2700 kvádrů na ploše 19 tis m2) pod nimiž se nachází muzeum holokaustu. Vlastně nevím co si o tom místě mám myslet. Zdá se mi že to většina návštěvníků považuje spíše za příjemné bludiště uprostřed města a naprosto tomu chybí pieta, na druhou stranu proč by se takové vzpomínkové místo nemohlo stát součástí města, kam si lidé budou chodit posedět a odpočinout.




     Jeden den na Berlín rozhodně nestačí. Tohle moderní město, jako by se trochu zaseklo v osmdesátých letech, v době své největší slávy, přesto má stále co nabídnout. A my si uvědomujeme, že jsme zatím to nejlepší vlastně neviděli. Těšíme se že se sem vrátíme, třeba na pár dní a ochutnáme z Berlína podstatně víc.

6 komentářů:

  1. Děkuji za procházku Berlínem, byli jsme tam na podzim, město jsem viděla velmi podobnýma očima.
    Přeju hezký večer, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Škoda, že jsem to nevěděla předem, asi bych se poptala na nějaké tipy:-)
      No naše návštěva určitě nebyla poslední....ani jsem netušila jak obrovský ten Berlín je, tak že budeme muset ještě minimálně jednou.
      Díky za komentář Heleno.

      Vymazat
  2. Krásné nadhledy i pohled:-) Berlín jsem nenavštívila, ale slyšela jen samou chválu od mládeže, ze všech koutů, že je v Berlíně o ruch, všeho druhu neustále postaráno. Třeba příště, budete mít čas, posoudit i kulturní atmosféru:-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No přesně taková zkušenost mi chybí. Vždycky si vzpomenu na svůj oblíbený film Nebe nad Berlínem:-)
      Díky za komentář Renatko a přeju pěkné léto.

      Vymazat
  3. Môj krásny Berlín- kedysi cestovateľským snom, dnes domovom. Myslím, že ste pár hodín úspešne využili, ale na objavovanie je toho určite viac.
    Holokaus Denkmal patrí k mojím najobľúbenejším miestam, podľa mňa práve takýmto spôsobom sa vzdáva pieta najlepšie, nie je toho, čo si ho nevšimne a nepýta sa, čo to je. Každý kameň má symbolizovať obeť človeka, svojim množstvom pokope až mrazia po chrbte. A na rozdiel napr. časti berlínskeho múru, polepeného odvrchu nadol žuvačkami, s ktorými sa turisti nadšenie fotia akoby to bola najlepšia tradícia na svete, neďaleko na Potsdamer Platzi, okolo kvádrov krúži každú chvíľu stráž, ktorá náležite upozorní na pietnosť miesta tých, ktorý si myslia, že skákať po tých kameňoch je nesmierna zábava.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář A.G. Je vidět, že jsi znalkyně a velká milovnice Berlína.

      Vymazat

Oblíbené příspěvky