neděle 4. srpna 2013

Dobré ráno, Vietname

     Dnes jsem se tu původně chtěla zmínit o zahradní party, na které jsme byli v pátek u našich kamarádů, kteří bydlí kousek od Teplic. Myslela jsem, že udělám pár fotek jejich domu, který si postavili uvnitř zrekonstruované stodoly. Je to skutečně zajímavě řešené bydlení a dokonce získali čestné uznání v letošním 20. ročníku soutěže Grand Prix Architektů.
Bohužel se mi ale na akci nechtělo fotit a tak bych tady tu chválu, na tak krásný dům, neměla čím podpořit.
     No ale když už jsem si sedla k počítači, tak toho patřičně využiji a vzpomenu na naši poslední dovolenou. Na přelomu loňského roku jsme odjeli do Vietnamu na "cestovací" dovolenou, kdy jsme se pokusili v rámci zhruba 3 týdnů projet celý Vietnam od Hanoje až po Saigon. Většina knižních průvodců nás od toho odrazovala. Vietnam je prý příliš velký na to, aby se dal projet na jeden zátah v tak poměrně krátké době a aby z toho cestovatel měl ten správný požitek. Zjistili jsme, že to jde, ale je to skutečně fofr.
     Je potřeba upřímně napsat, že Vietnam pro nás byl tak trochu zklamáním, tedy alespoň jeho severní část. Příroda je nádherná, to ano, ale památky tam jsou opravdu velmi zničené a to nejen díky válce, ale také díky přístupu obyvatelstva k nim a ke svému dědictví vůbec. To, co jsme obdivovali v Kambodži, tedy vztah obyvatel ke svému khmérskému odkazu a kultuře, se ve Vietnamu změnilo ve snahu tamních obyvatel o maximální vytěžení a zpeněžení každé mrti jejich dědictví. Na severu, přesto že má turistům co nabídnout, se nám ale opravdu nelíbilo, a to hlavně kvůli tamním lidem, kteří nebyli milí, či laskaví, ale spíše na nás působili arogantně, až nepřátelsky. Pochopitelně ne všichni, byli i výjimky, ale jako celek to na nás opravdu velmi dobře nezapůsobilo a když i můj manžel po jednom dni v Hanoji prohlásil, že má chuť jet okamžitě na letiště a odletět zpátky domů, tak je jasné, že to bylo už na pováženou. Nicméně po tom, co jsme odjeli z hlavního města a cestovali směrem na jih, se náš dojem z Vietnamu zlepšoval. Ze severu je prostě cítit ten komunistický neosobní a nepřátelský přístup prakticky ke všemu, i k turistům. O naší Vietnamské odysee se rozepíšu později, dnes už jen pár náhodně vybraných fotek (přesto, že jsme se vrátili v polovině ledna, ještě jsem ani neroztřídila fotky).
     A teď jdu balit, zítra odjíždím na služební cestu do Nizozemí. Tak dobrou noc:-)











6 komentářů:

  1. Moc děkuji za parádní fotky, zajímavé čtení a úžasný název článku, připomněl mi film, který se mi moc líbil...
    Šťastnou cestu, Pa Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vypůjčila jsem si ten název...přiznávám:-)
      Díky za komentář, moc mě těší že se ti článek zalíbil.

      Vymazat
  2. Krásná fotodokumentace! Nikdy jsem ve Vietnamu nebyla. Jedinou krásnou představu, jsem si udělala po shlédnutí filmu "Indochine" s Katherine Deneuve.
    Našince by to chování bývalé komunistické části Vietnamu nemělo moc překvapit:-)Vždyť u nás také ještě někteří obyvatelé mají následky z předešlého režimu:-)))
    Hezkou cestu do země větrných mlýnů, Goudy a Tulipánů!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Renatko, tenhle film já doslova miluju. Je to jeden z mých nejoblíbenějších filmů.
      Potěšilo mě, že jsi ho zmínila, málokdo v mém okolí ho zná.

      Díky za komentář.

      Vymazat
  3. Vietnam parádní - už se těším, až se probereš fotkama a objeví se příspěvek. Já byla loni na Srí Lance a ještě jsem se k článku také nedostala. Tak hodně zdaru a šťastnou cestu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Srí Lanku jsem měla taky v hledáčku, ale ještě na ní nedošlo. Ale kamarádka tam podniká a má tam pronajatý byt ve kterém je tak třikrát do roka....jelikož bydlí v Čechách. Tak že bych tam měla kde bydlet, ale to není ono, stejně je to potřeba procestovat. Tak doufám, že nějaký článeček a fotky na tvém blogu brzy uvidím.
      Budu se těšit.

      Vymazat

Oblíbené příspěvky