Letos jsem se rozhodli zajet si na
předvánoční trhy do Vídně. Znamenalo to ale nechat naše nové
spolubydlící (Matýska a Piškota) doma samotné přes víkend.
Poprvé v našem velice kratičkém společném soužití. Vzhledem k
tomu jak moc rychle jsem si na ně zvykla a jak mi chybí, jen když
jsem o něco déle v práci, jsem z toho byla poněkud nervozní.
Rozhodně víc než kocouři. Ti to nakonec zvládli s naprostým
přehledem a náš příjezd v neděli večer neoslavili ničím
významnějším než vzájemnou rvačkou na ostří drápků.
Předvánoční Vídeň je krásná, čistá, jen lehce elegantně nazdobená – nic přeplácaného. Dokonce se v sobotu, když jsme byli zrovna na vánočních trzích u radnice, spustil z nebe sníh v tak poetické frekvenci, až to působilo jak kýčovitá hollywoodská romance. Nicméně zima a vítr nás vrátil zpět na zem, v tomto případě na rakouskou zem, tak že bylo nabíledni za prvé vypít předem nestanovené větší množství svařáku a punče (ten s Aperolem mě obzvláště zahřál), za druhé mrknout do nějaké obrazárny či galerie, v našem případě do Vídeňského kunsthistorického muzea, kde krom stálé (a moc pěkné) expozice, zrovna probíhala výstava Luciana Freuda. No a za třetí se poohlédnout po nějaké pěkné vídeňské kavárničce či restauraci.
Všechny tři body našeho víkendového
programu jsme splnili do puntíku, tak že předvánočnímu výletu do Vídně
dávám sedm hvězdiček z deseti.
Jedna
hvězdička padla na oltář extrémně malého pokoje s naprosto
miniaturní koupelnou, kde jsme měli opravdu problém se i otočit a
s výrazně měkkou nepohodlnou postelí. Druhá hvězdička se
obětovala za Španělskou jezdeckou školu, na jejíž show jsme se
nakonec nešli podívat a já toho teď hodně lituju. A tu třetí
hvězdičku má na svědomí naprosto příšerná cesta domů.
Návštěva Freeportu na Hatích, která nás přesvědčila o tom
že není outlet jako outlet a že v tomhle navíc není radno dávat si něco k jídlu. Dvouhodinová čekačka na D1 a hlavně následná zoufalá jízda po dálnici v protisměru k nejbližšímu
výjezdu.
Každopádně výlet to byl fajn.
Trochu mě vytrhl z jednotvárného šílenství práce a školy,
kterým právě teď procházím. A vytržení, nebo spíše povyražení je to, co teď nejvíc potřebuju, jelikož to největší šílenství jménem vánoce nás teprve čeká:-)
Krásné fotky, líbil se mi ten věnec. Já se nikam nedostanu, tak se alespoň dívám na fotky.
OdpovědětVymazatVánoční trhy mají zvláštní kouzelnou atmosféru, Vídeň je pak idelálním místem pro takovou předvánoční procházku, přeji příjemnou adventní neděli :-)
OdpovědětVymazat