sobota 8. října 2011

Cesta do středu země

     Titulek je možná trochu zavádějící, nikoli však pro toho, kdo četl tuhle skvělou knížku od Julese Verna a ví, které místo si vybrali jeho hrdinové jako výchozí bod pro svou dobrodružnou výpravu.
     Přesto, že jsme v podstatě teplomilové, rozhodli jsme se tento rok vydat se na červencovou cestu za zimou. Už jsem to plánovala docela dlouho a to především z toho důvodu, že na Islandu bydlí moje báječná kamarádka a já ji chtěla zase po deseti letech vidět, ale také kvůli tomu, že jsme chtěli ochutnat kousek severu....a Island nezklamal, naopak ukázal se nám v tom nejlepším světle.
     Příroda ve své nejsyrovější podobě. Krásná, nespoutaná a chvílemi i trochu děsivá. Proč děsivá? Jedete stovky kilometrů po štěrkové, prašné, neupravené silnici. Nikde ani živáčka, auto potkáte třeba i jen jednou za dvě, tři hodiny. Cestou musíte častokrát překonávat brody řek, které jsou rozvodněná do šíře Amazonky a ani nevidíte kde na druhé straně cesta pokračuje. Přečíst si značku s pokyny k překonání brodu vám ale nepomůže srazit tlak na žádoucí hranici...."jeďte pomalu, jeďte opatrně, přesvědčte se že je brod průjezdný, uvědomte si že se během roku mění atp"....no díky, teď už vím jak na to:)
Musím sebekriticky přiznat, že před prvním brodem, když bylo asi devět večer, už tři hodiny jsme nepotkali žádné auto, venku pršelo a k dovršení mého šílenství místo nebylo pokryto sítí, tak že v případě problémů bychom ani nemohli nikam zavolat a my stály před rozhodnutím jet či nejet, jsem začala natahovat moldánky. No ale všechno nakonec dobře dopadlo i manželskou krizi jsme zažehnali a zažili jsme jednu z nejlepších dovolených vůbec.
      Island jsem projeli křížem krážem jak jen se to během 10 dnů pobytu dalo. Najeli jsem asi 3 tis km a nejkrásnější bylo to pusté vnitrozemí. A co dalšího se nám líbilo:
 - Neustále se měnící ale pokaždé magická příroda. Nádherné zajímavé útvary hor a ledovců se už za další zatáčkou změní v pustou poušť lávového písku. Po pár dalších kilometrech nás překvapí ostré nepravidelné útvary lávového pole. O kus dál se na zelených pláních pasou ovce a koně a v okolí jezera Mývatn je k vidění i pár stromů (a to je na Islandu opravdu malý zázrak). Vodopády různých tvarů a velikostí nás provázeli po celou cestu.
 - Laguna ledovcové řeky Jokulssárlón. Projíždíte na lodi mezi jasně modrými ledovci, nebe je šedé a všude je neuvěřitelné ticho. Atmosféra která se nedá ani popsat.
 - Spousta termálních jezírek kde je radost se smočit. Na některých místech jsme byli úplně sami - romantika na druhou:)
 - Pozorování velryb....a my měli z pekla štěstí, viděli jsme i Keporkaka.
 - Nádherné vodopády....vede Dettifoss, největší vodopád Evropy. Mě se ale nejvíc líbil Gulfoss.
 - Papuchalkové...jsou nádherní, nikdy nehnízdí na pevnině, jen na ostrovech, ale když kolem nich proplouváte na lodi, uvědomíte si že je něco jinak než obvykle. Ptáci většinou "řvou", ale na ostrově Papuchalků je hrobové ticho, nevydají ani hlásku a je radost se na ně dívat.
 - skvělé jídlo, u mě vedli ryby na všechny způsoby a báječní herinci u manžela jehněčí s karamelizovanými bramborami. Nemluvě ani o Islandské specialitě - fermentovaném žralokovi. Podává se v uzavřených zavařovačkách s chlebem a anýzovou pálenkou, vždy jen malý kousek. Já bych to přirovnala k našim řádně vyzrálým syrečkům, jak chutí, tak "vůní".
 - skvělí, ochotní a velice přátelští Islanďané a jejich naprosto dokonalá znalost angličtiny. Všichni mluví jako rodilí mluvčí. Prý je to proto, že v minulosti se na Islandu žádné televizní pořady nedabovali, tedy krom pohádek pro nejmenší, a vše běželo v angličtině s titulky.
 - Fakt, že ještě v jedenáct večer se slunce kutálí po obloze, ale tak nizoučko nad obzorem že naše stíny dosahovali snad až dvaceti metrů. Pořád je světlo a to má na cestovatele blahodárný účinek, jelikož mu to dodává jakýsi pocit bezpečí: "nemusím rychle hledat ubytování, i když je už deset večer, protože je světlo jako v poledne a vůbec mi nevadí, že ještě hodinu pojedu k další dřevěné chajďě, kde pak spočinu s ostatními podivínskými cestovateli v jedné světnici na dřevěném kavalci....ale v teple".
     O Islandu by se dalo psát hodiny a hodiny a já se k němu určitě ještě na našem blogu vrátím. Teď už jen dodám, že Island má u nás plný počet bodů (a ještě pár navíc za originalitu) a my se na něj jednou určitě vrátíme.

 

8 komentářů:

  1. Jak vidět ochutnávka severu to byla báječná.
    Iva

    OdpovědětVymazat
  2. Děkujeme za komentář. Ano, bylo to parádní. A kupodivu nebylo to ani tak drahé, jak jsme původně očekávali. Můžeme všem doporučit:)

    OdpovědětVymazat
  3. Nádhera! Island je jedna z našich dalších vysněných destinací! :) Jen víc takových příspěvků :)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkujeme za komentář. Další příspěvek už byl vložen:-)
    Moc se nám líbí váš blog.

    OdpovědětVymazat
  5. A pak že neexistují pohádkové země, alespoň z textu a z fotek, které jsou velice povedené, se to tak zdá... Velice inspirativní, děkuji... :-)

    OdpovědětVymazat
  6. No pohádkové to opravdu bylo, hlavně ty Islandské víly si manžel pochvaloval:-)))
    Díky za komentář.

    OdpovědětVymazat
  7. My děkujeme taky za milá slova, moc nás to těší :) A těšíme se na vaše další destinace, jsou úžasné!!!

    OdpovědětVymazat
  8. Nádhera. Tam bych se chtěla někdy podívat.

    OdpovědětVymazat

Oblíbené příspěvky