Zvonimir Golob byl chorvatský básník a překladatel. 1. června uplynulo 15 let od jeho smrti. Nic jiného o něm bohužel nevím, přesto jsem mu neskonale vděčná. Dokázal totiž ve mě, drsné, cool teenagerce, která chodila jen v černém, vykřesat alespoň trochu romantiky. Jeho milostné básně mě dojímaly a těšily celou mou pozdní pubertu.
Pořád si některé z nich pamatuji. Nedokážu ani teď, s odstupem času, objektivně posoudit kvalitu veršů, váže mě k nim totiž silné pouto mých raných lásek, tak že pro mě mají hlavně citovou hodnotu.
Děkuji svojí kamarádce Hance, že mi Zvonimírovy básně před necelými dvaceti lety představila:)
Hrdličky v lese
Neznám tě, řekl, už si nevzpomenu
na jméno v písku, na zracenou ženu.
Neznám tě, řekl, s někým odešla jsi,
sám přišel zpátky, kde tě nechal asi?
Neznám tě, řekl, ve tmě která zebe,
ztratili jsme se, ty mne a já tebe.
Nezám tě, řekl, z dálky zní hlas zvonu.
Ty ve mně - a já v tobě neutonu.
Neznám tě, řekl, zarostla tě tráva,
vedle mě v noci někdo jiný spává.
Neznám tě, řekl a pak zhasil svíčku.
Nepoznám ani té rty při měsíčku.
Neznám tě, řekl, v otevřených dveřích.
Už máme oba stříbro na kadeřích.
Neznám tě, řekl a šel nocí sinou.
Hrdličky v lese. Měsíc nad hladinou.
Listí patří bouři
Nikdy z žádné písně nevyloučíš pěvce.
Slza patří oku, i když plakat nechce,
bolest rtům a řeka moři, jež se pění,
listí patří bouři. Ona se mnou není,
sním, že o mně sní. A trnu beznadějí.
Mrtvá je ta ruka., jestli není její.
Dýka patří ráně a krev patří zemi,
rozhozené ruce času s rafijemi,
ztracený pták hejnu . Komu patříme my?
Existuješ, tedy jsem
Existuješ, tedy jsi...stulená kdesi ve mně,
ztracená v hloubi lesa, zmatená a ničí,
nahá jak ruka napřažená němě
k plaménku vzpomínek, jež ve mně vřou a křičí.
Existuješ, tedy jsem...ve tmě černé jak hlína,
v ptákovi, vodě, písku, v ráji nahých dětí,
v hasnoucím ohni, který se ještě vzpíná,
v růži jež ve mně tiše opadává.
Jsme tady - jeden v druhém
přibití sny jak hřeby.
Oba jak jedno moře, jak hejnlo racků v nebi.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Oblíbené příspěvky
-
Jsem na sladké. Ale není to jen libůstka, je to mánie. Když mě to popadne, tak prostě MUSÍM něco sladkého mít. Manžel to řeší tak, že n...
-
Golfomilci se pochopitelně berou na golfovém hřišti. Svatba, na kterou jsme s manželem byli pozvaní, se konala na krásném hřišti v Čela...
-
Ravenna je město v oblasti Emilia Romagna, které je známé tím, že v něm zemřel Dante, poté co byl vyhnán z Florencie (je zde pochován) ...
-
I my jsme si v Mexiku zažili své horké chvilky...ano, bylo jich několik. Začalo to hned po příjezdu. Věděli jsme, že ne všude se domlu...
-
Jelikož krom toho, že rádi cestujeme, taky moc rádi jíme, chtěli jsme zavzpomínat na to nejchutnější, co nás na našich cestách potkalo....
to je krásné! díky za tip, takové básně se mi moc líbí, je to příjemný relax a popřemýšlení si. :)
OdpovědětVymazatKrásné verše...:)
OdpovědětVymazatSonio a slečno L, děkuji vám za komentáře:)
OdpovědětVymazat