sobota 26. října 2013

Gastro food fest

     Hned po tom, co jsme dopoledne odvolili, (a teď už víme, že jsme si vyvolili necelých 12%) jeli jsme do Litoměřic, kde se, v areálu výstaviště Zahrady Čech, konal první ročník gastro festivalu nazvaného prostě Gastro Food Fest.
     Jelikož sluníčko pěkně svítilo i hřálo, bylo celkem příjemné procházet se mezi stánky prodejců a ochutnávat. Koncept festivalu byl nápadně podobný Prague Food Festivalu. Krom degustačních porcí či celých menu ve stáncích jednotlivých vystavovatelů, organizátoři nabízeli také kurzy vaření, kuchařské show, degustace vín, prezentace baristů i další doprovodný porogram. V areálu se nakupovalo za  pětadvacetikorunové místní stravenky, tzv Liťáky, které se prodávali v sadách po deseti kusech. Zde tedy naprostá kopie s Prague Food Festivalem (a jeho Grandy), a to nejen v systému placení, ale také cenami, nicméně kvalita bohužel již tak srovnatelná nebyla....zkrátka severní Čechy nejsou Praha.


     Ovšem mufloní hřbet upravený sous vide s kaštanovým puré a jeřabinovou omáčkou z vinárny Hrad v Litoměřicích neměl chybu. Také v másle pečený brambor z udírny s lanýžem a kachními játry "Foie gras" z restaurace Větruše z Ústí nad Labem nám velmi chutnal. Nevynechali jsme ani libanonskou restauraci klubu cestovatelů a ochutnali jejich maxi saranče. Ve vinném pavilonu jsme si pak při soukromé degustaci vín ve stánku společnosti Languedoc poslechli super cimbálovku a nakoupili vína skoro za tisícovku (ovšem za pár stovek jsme toho při neoficiální degustaci vypili). Ne všichni byli takoví nadšenci jako pán z Languedocu, ale potkali jsme tu pár skutečných zapálenců, kteří nám rádi dali ochutnat a o svém produktu dokázali zaujatě přenášet. Takoví podnikatelé nás vždy potěší.



     Zítra budeme mít jistě báječný oběd z velkého kusu chlazeného Amura, kterého jsme si tu koupili. Teď ještě vymyslet nějaký recept.....a uvařit. Už se těším.



čtvrtek 24. října 2013

Cesta za sýrem a dál.....

    Včera jsem se vrátila z krátké služební cesty do Leeuwardenu v Holandsku. O tomto městečku jsem se tu už jednou zmínila. Jelikož tam jezdíme s kolegy poměrně často, už jsme si tam našli skvělý krámek, kde se dá koupit snad sto druhů sýra a všechny je tam možné také ochutnat.  A já ochutnávám moc ráda. Oblíbila jsem si kozí sýr s fíkovým chutney. Ale abych byla upřímná, v podstatě jsem tu nenarazila na sýr, který by mi nechutnal. A samozřejmě jsou tu k mání i sýrové doplňky, jako víno, olivy, různé druhy krekrů, široká škála oříšku a další nezbytnosti.
http://www.iamexpat.nl
                                           
     Další dobrota, kterou jsem si zde oblíbila, je něco, co osobně nazývám "holandská vafle". Jsou to takové kulaté oplatky spojené sirupem či karamelem, které si místní pokládají na hrnek s horkou kávou a nechávají je tak změknout. Jsou výborné a velmi syté.

http://daelmans-stroopwafel.blogspot.cz/


     Do třetice je to zase sladkost a tentokrát je to vážně bomba. Mandlové, nebo chcete-li marcipánové bochánky. To už je tedy opravdu sladká nálož. Křehké a jemné, uvnitř božsky vláčné. Naprosto mě uchvátily. Vřele doporučuji.

http://www.123rf.com
       
                              
     Na závěr ještě pár obrázků z mé poslední služební cesty. Jak je vidět, když jde o jídlo, tak se tedy neošidím:-)
























středa 23. října 2013

Invaze koček

     Už je to skoro čtrnáct dní, co máme doma veselo...veseleji než obvykle. Můžou za to dva kamarádi, kteří se k nám přistěhovali z jedné vísky u Prahy. Jeden je černý jak peklo a jmenuje se Mates a druhý je bílý jako sníh v Himálajích a má jméno Piškot.
     Tihle dva divoši se k nám dostali náhodou, díky inzerátu na FB. Jejich dosavadní rodina odjíždí minimálně na rok do Japonska a tak potřebovali kocourky přenechat někomu kdo je bude mít rád. Už za týden se nám podařilo naprosto nabourat jejich dobrou výchovu a pěkně je rozmazlit. Za další týden nám "ošéfovali" celý byt a teď se již celkem nepokrytě povalují na posteli, lezou po gauči a uchránili jsme před nimi pouze stůl.




     Matýsek je tříletý černý drobný kocourek, je to velký mazel a je chytrý jak opičák. Má nádherné zelené oči, jejichž barva přechází kolem panenky až do tyrkysova. Piškotkovi jsou dva roky, je celý nádherně bílý se žlutýma očima a má pěknou urostlou postavu. Je hluchý a vzhledem k tomu má trochu komplikovanější povahu. Není tak mazlivý, ale zase je velmi zvídaví a chová se jako kočka s modrou krví, je prostě už od pohledu takový "nóbl".  Často nahlas přede a když si mňoukne, je to slyšet až u sousedů v přízemí (my bydlíme ve třetím patře). Naštěstí nemňouká tak často.

   































   

     Čtrnáct dní už se náš život netočí kolem ničeho jiného, než kolem kocourů. Celé to vzájemné poznávání, oťukávání se, sbližování...když nám poprvé vyskočil na klín a nechal se hladit, když se ráno probudíme a oni nás vítají a nemůžou se dočkat až je pohladíme. Vlastně jsme neustále v mazlící a hladící pohotovosti. Ráno se vypravuji do práce dvakrát tak dlouho než obvykle, jelikož musím hladit a mazlit a hladit a mazlit.
Je to zkrátka blaho.

Oblíbené příspěvky