Invaze koček

     Už je to skoro čtrnáct dní, co máme doma veselo...veseleji než obvykle. Můžou za to dva kamarádi, kteří se k nám přistěhovali z jedné vísky u Prahy. Jeden je černý jak peklo a jmenuje se Mates a druhý je bílý jako sníh v Himálajích a má jméno Piškot.

     Tihle dva divoši se k nám dostali náhodou, díky inzerátu na FB. Jejich dosavadní rodina odjíždí minimálně na rok do Japonska a tak potřebovali kocourky přenechat někomu kdo je bude mít rád. Už za týden se nám podařilo naprosto nabourat jejich dobrou výchovu a pěkně je rozmazlit. Za další týden nám "ošéfovali" celý byt a teď se již celkem nepokrytě povalují na posteli, lezou po gauči a uchránili jsme před nimi pouze stůl.

     Matýsek je tříletý černý drobný kocourek, je to velký mazel a je chytrý jak opičák. Má nádherné zelené oči, jejichž barva přechází kolem panenky až do tyrkysova. Piškotkovi jsou dva roky, je celý nádherně bílý se žlutýma očima a má pěknou urostlou postavu. Je hluchý a vzhledem k tomu má trochu komplikovanější povahu. Není tak mazlivý, ale zase je velmi zvídaví a chová se jako kočka s modrou krví, je prostě už od pohledu takový "nóbl".  Často nahlas přede a když si mňoukne, je to slyšet až u sousedů v přízemí (my bydlíme ve třetím patře). Naštěstí nemňouká tak často.

   































   

     Čtrnáct dní už se náš život netočí kolem ničeho jiného, než kolem kocourů. Celé to vzájemné poznávání, oťukávání se, sbližování...když nám poprvé vyskočil na klín a nechal se hladit, když se ráno probudíme a oni nás vítají a nemůžou se dočkat až je pohladíme. Vlastně jsme neustále v mazlící a hladící pohotovosti. Ráno se vypravuji do práce dvakrát tak dlouho než obvykle, jelikož musím hladit a mazlit a hladit a mazlit.
Je to zkrátka blaho.