Stalo se.....

.....že už nejsem familie, ale sólistka. Už je to skoro tři čtvrtě roku. Život se zase pomalu vrací do "normálu", dá-li se to tak říci. Nicméně celou tu dobu jsem naštěstí neseděla doma a neplakala do polštáře, ale podnikala jsem výlety a spoustu plánů mám před sebou.  Tak že život jde dál a blog třeba též, i když pod jiným jménem a s jinou náladou:-)

Bílá a studená....

     V tom, kdo je nejlepší český muzikant, jsem vždycky měla naprosto jasno. Jedna kapela, jeden hudebník pro mě byli vždy naprosto nejlepší, daleko před všemi ostatními. Chodila jsem na jejich koncerty, nosila trička s nápisy jmen jejich alb a poslouchala je na kazetách do zblbnutí. Psí vojáci a Filip Topol, to nebyla jen muzika, to byl život.

     Nicméně jak člověk stárne, říká si, že už je někde jinde, že už je to pryč, že pro něj takhle muzika, i s tím ujetým životním stylem už prostě patří minulosti. 

Když přesně před rokem Filip Topol zemřel, dost mě to vzalo. Uvědomila jsem si, že už Psí vojáky na živo nikdy neuvidím a tolik bych chtěla. Nevyplatilo se to odkládat na později. Navíc jsem znovu začala po dlouhém čase poslouchat jejich muziku a došlo mi, že vůbec nejsem někde jinde....jsem pořád tam co dřív a pořád mě to bere. 

     V Lucerna Music Baru právě probíhá vzpomínkový večer na Filipa Topola pod názvem Sbohem a řetěz. Kapely, z řad přátel Psích vojáků, jako UJD, Zuby nehty, Plastic people of the Universe a další,  budou hrát jejich muziku.  Podobné počiny pak budou k vidění i na několika letních festivalech, například na Festivalu nepopulární hudba v Mikulově. 

     A ještě je tu film...tedy film který má teprve vzniknout. Celovečerní dokumentární film o Filipu Topolovi. Každý, kdo je fanoušek kapely a jejich zesnulého frontmana, a má chuť na vznik filmu "Takovej barevnej vocas letící komety" přispět, má možnost a to už od částky 100 Kč, stačí navštívit tuto stránku. 

    

                                         Tak Filipe, tenhle víkend budeme pít na tebe:-)

Do nebe už za půl roku

     Letenky na dovolenou jsou zakoupeny a nám teď nezbývá než se půl roku těšit, plánovat a připravovat naše vánoční dobrodružství. Tentokrát se zaletíme podívat do ostrovního státu v Asii. Jedná se o republiku s převážně muslimským obyvatelstvem. Tento stát má vlajku tvořenou dvěma barvami a je to jeden z hlavních vývozců hřebíčku.
     Jestli má někdo chuť si tipnout, tak do toho.....:-)
Už se moc těšíme.

Předvánoční Vídeň

     Letos jsem se rozhodli zajet si na předvánoční trhy do Vídně. Znamenalo to ale nechat naše nové spolubydlící (Matýska a Piškota) doma samotné přes víkend. Poprvé v našem velice kratičkém společném soužití. Vzhledem k tomu jak moc rychle jsem si na ně zvykla a jak mi chybí, jen když jsem o něco déle v práci, jsem z toho byla poněkud nervozní. Rozhodně víc než kocouři. Ti to nakonec zvládli s naprostým přehledem a náš příjezd v neděli večer neoslavili ničím významnějším než vzájemnou rvačkou na ostří drápků.

 































     Předvánoční Vídeň je krásná, čistá, jen lehce elegantně nazdobená – nic přeplácaného. Dokonce se v sobotu, když jsme byli zrovna na vánočních trzích u radnice, spustil z nebe sníh v tak poetické frekvenci, až to působilo jak kýčovitá hollywoodská romance. Nicméně zima a vítr nás vrátil zpět na zem, v tomto případě na rakouskou zem, tak že bylo nabíledni za prvé vypít předem nestanovené větší množství svařáku a punče (ten s Aperolem mě obzvláště zahřál), za druhé mrknout do nějaké obrazárny či galerie, v našem případě do Vídeňského kunsthistorického muzea, kde krom stálé (a moc pěkné) expozice, zrovna probíhala výstava Luciana Freuda. No a za třetí se poohlédnout po nějaké pěkné vídeňské kavárničce či restauraci.

Všechny tři body našeho víkendového programu jsme splnili do puntíku, tak že předvánočnímu výletu do Vídně dávám sedm hvězdiček z deseti.

     Jedna hvězdička padla na oltář extrémně malého pokoje s naprosto miniaturní koupelnou, kde jsme měli opravdu problém se i otočit a s výrazně měkkou nepohodlnou postelí. Druhá hvězdička se obětovala za Španělskou jezdeckou školu, na jejíž show jsme se nakonec nešli podívat a já toho teď hodně lituju. A tu třetí hvězdičku má na svědomí naprosto příšerná cesta domů. Návštěva Freeportu na Hatích, která nás přesvědčila o tom že není outlet jako outlet a že v tomhle navíc není radno dávat si něco k jídlu. Dvouhodinová čekačka na D1 a hlavně následná zoufalá jízda po dálnici v protisměru k nejbližšímu výjezdu.

     Každopádně výlet to byl fajn. Trochu mě vytrhl z jednotvárného šílenství práce a školy, kterým právě teď procházím. A vytržení, nebo spíše povyražení je to, co teď nejvíc potřebuju, jelikož to největší šílenství jménem vánoce nás teprve čeká:-)

 

Sběratelská vášeň

    Minulé prázdniny jsme si vyrazili na dovolenou do Itálie. Mimo jiné jsme tu navštívili město Ravenna, které je známe nejkrásnějšími mozaikami z celé země. Tam jsem si v Bazilice San Vitale koupila nádherný hedvábný šátek s motivem mozaiky, která se nachází na stropě Mauzolea (tedy hrobky) Gally Placidie, císařovi sestry. Nutno říci, že jsem kolem něj chodila jak mlsný kocour pěkně dlouho, než jsem se rozhodla otevřít peněženku, ale udělala jsem dobře, stal se jedním z nejpoužívnějších kousků mého šatníku.

     Je to tedy nejen krásný suvenýr, ale i velice frekventovaná část mé garderoby a především také součást mé neustále se rozrůstající sbírky. Miluji totiž šátky, šály a vše co se dá omotat kolem krku. Začalo to přenáderným šátkem Hermés, který jsem dostala od svého manžela a také jsem se tu jím řádně pochlubila. Další úlovek jsem si přivezla z Vietnamu. Krásný hedvábný šátek, který se inspiruje motivy šátků Yves Saint Laurent. Poslední kousek, který tu chci dnes ukázat je hevábná ručně malovaná šála, kteoru jsem dostala k narozeninám od svého tehdy kolegy, nyní již šéfa:-)  

       Zkrátka omotaný krk je už skoro taková moje ochodní značka a šátků prostě není nikdy dost.

Gastro food fest

     Hned po tom, co jsme dopoledne odvolili, (a teď už víme, že jsme si vyvolili necelých 12%) jeli jsme do Litoměřic, kde se, v areálu výstaviště Zahrady Čech, konal první ročník gastro festivalu nazvaného prostě Gastro Food Fest.
     Jelikož sluníčko pěkně svítilo i hřálo, bylo celkem příjemné procházet se mezi stánky prodejců a ochutnávat. Koncept festivalu byl nápadně podobný Prague Food Festivalu. Krom degustačních porcí či celých menu ve stáncích jednotlivých vystavovatelů, organizátoři nabízeli také kurzy vaření, kuchařské show, degustace vín, prezentace baristů i další doprovodný porogram. V areálu se nakupovalo za  pětadvacetikorunové místní stravenky, tzv Liťáky, které se prodávali v sadách po deseti kusech. Zde tedy naprostá kopie s Prague Food Festivalem (a jeho Grandy), a to nejen v systému placení, ale také cenami, nicméně kvalita bohužel již tak srovnatelná nebyla....zkrátka severní Čechy nejsou Praha.

     Ovšem mufloní hřbet upravený sous vide s kaštanovým puré a jeřabinovou omáčkou z vinárny Hrad v Litoměřicích neměl chybu. Také v másle pečený brambor z udírny s lanýžem a kachními játry "Foie gras" z restaurace Větruše z Ústí nad Labem nám velmi chutnal. Nevynechali jsme ani libanonskou restauraci klubu cestovatelů a ochutnali jejich maxi saranče. Ve vinném pavilonu jsme si pak při soukromé degustaci vín ve stánku společnosti Languedoc poslechli super cimbálovku a nakoupili vína skoro za tisícovku (ovšem za pár stovek jsme toho při neoficiální degustaci vypili). Ne všichni byli takoví nadšenci jako pán z Languedocu, ale potkali jsme tu pár skutečných zapálenců, kteří nám rádi dali ochutnat a o svém produktu dokázali zaujatě přenášet. Takoví podnikatelé nás vždy potěší.

     Zítra budeme mít jistě báječný oběd z velkého kusu chlazeného Amura, kterého jsme si tu koupili. Teď ještě vymyslet nějaký recept.....a uvařit. Už se těším.

Cesta za sýrem a dál.....

    Včera jsem se vrátila z krátké služební cesty do Leeuwardenu v Holandsku. O tomto městečku jsem se tu už jednou zmínila. Jelikož tam jezdíme s kolegy poměrně často, už jsme si tam našli skvělý krámek, kde se dá koupit snad sto druhů sýra a všechny je tam možné také ochutnat.  A já ochutnávám moc ráda. Oblíbila jsem si kozí sýr s fíkovým chutney. Ale abych byla upřímná, v podstatě jsem tu nenarazila na sýr, který by mi nechutnal. A samozřejmě jsou tu k mání i sýrové doplňky, jako víno, olivy, různé druhy krekrů, široká škála oříšku a další nezbytnosti.

http://www.iamexpat.nl
                                           

     Další dobrota, kterou jsem si zde oblíbila, je něco, co osobně nazývám "holandská vafle". Jsou to takové kulaté oplatky spojené sirupem či karamelem, které si místní pokládají na hrnek s horkou kávou a nechávají je tak změknout. Jsou výborné a velmi syté.

http://daelmans-stroopwafel.blogspot.cz/

     Do třetice je to zase sladkost a tentokrát je to vážně bomba. Mandlové, nebo chcete-li marcipánové bochánky. To už je tedy opravdu sladká nálož. Křehké a jemné, uvnitř božsky vláčné. Naprosto mě uchvátily. Vřele doporučuji.

http://www.123rf.com

       
                              
     Na závěr ještě pár obrázků z mé poslední služební cesty. Jak je vidět, když jde o jídlo, tak se tedy neošidím:-)