Brýle nosím prakticky od čtyř let (plus mínus). Mám vrozenou oční vadu. Kromě dioptrií mám ještě asi tři a půl cylindrů, což je opravdu hodně. Kdysi jsem už čočky zkoušela, ale neměli takové, které by mojí velice specifickou kombinaci vad uměly korigovat, tak že mi paní doktorka nabídla jen jistou alternativu (jen částečnou korekci), ale výsledek byl velice špatný. Stejně jsem "prd" viděla, navíc jsem čočky špatně snášela. "Vysychaly" mi oči a jednou mi čočka při mrknutí dokonce vyskočila z oka (trochu morbidní podívaná). Tak jsem dospěla k závěru, že čočky pro mě nejsou a že budu celý život "Brejlarito" (hrdina nějaké ruské kreslené pohádky, který nosil velké kulaté brýle a inspiroval moje spolužáky k úžasné přezdívce pro mě).
Na dovolenou do Itálie jsem už na začátku července jela s čočkami. Ó, jaká to úleva. Můžu nosit sluneční brýle. Můžu se výrazně namalovat. Na fotkách už sklíčka mých brýlý nehází prasátka. Čočky už nosím druhý měsíc a jsem maximálně nadšená. Pořád ještě ráno a večer trochu bojuju při nandavání a vyndavání, ale určitě to chce cvik. Je to sice docela drahá záležitost, ale pro mě se úleva kterou zažívám stejně nedá penězi vjádřit. Jsem asi nejvděčnější uživatelka čoček. Díky Otto, jsi frajer (a to jsem ani nezmínila silon:-)