sobota 18. srpna 2012

Díky Otto

     Dnes je tomu 14 let, co zemřel český vědec Otto Wichterle. Myslím, že nejsem sama, kdo je tomuto vyjímečnému vynálezci vděčný za to, že se náš život stal výrazně snažším, jednoduším a prostě lepším. Já mu tedy rozhodně vděčná jsem. Otto Wichterle je totiž známý svými vynálezy, které vedly k zásadnímu zdokonalení a rozšíření kontaktních čoček.

     Brýle nosím prakticky od čtyř let (plus mínus). Mám vrozenou oční vadu. Kromě dioptrií mám ještě asi tři a půl cylindrů, což je opravdu hodně. Kdysi jsem už čočky zkoušela, ale neměli takové, které by mojí velice specifickou kombinaci vad uměly korigovat, tak že mi paní doktorka nabídla jen jistou alternativu (jen částečnou korekci), ale výsledek byl velice špatný.  Stejně jsem "prd" viděla, navíc jsem čočky špatně snášela. "Vysychaly" mi oči a jednou mi čočka při mrknutí dokonce vyskočila z oka (trochu morbidní podívaná). Tak jsem dospěla k závěru, že čočky pro mě nejsou a že budu celý život "Brejlarito" (hrdina nějaké ruské kreslené pohádky, který nosil velké kulaté brýle a inspiroval moje spolužáky k úžasné přezdívce pro mě).
     Když jsme s manželem byli před třemi měsíci v optice pro nové obroučky, zkoušel si několikery a já měla při čekání dlouhou chvíli, tak jsem se paní prodavačky začala tochu vyptávat na čočky. Ukázalo se, že technologie i pravidla jsou v tomto směru dávno jiná. Už se dělají i čočky na "mojí" vadu a navíc pro ně nemusím k doktorovi ale do optiky.
     Na dovolenou do Itálie jsem už na začátku července jela s čočkami. Ó, jaká to úleva. Můžu nosit sluneční brýle. Můžu se výrazně namalovat.  Na fotkách už sklíčka mých brýlý nehází prasátka. Čočky už nosím druhý měsíc a jsem maximálně nadšená. Pořád ještě ráno a večer trochu bojuju při nandavání a vyndavání, ale určitě to chce cvik. Je to sice docela drahá záležitost, ale pro mě se úleva kterou zažívám stejně nedá penězi vjádřit. Jsem asi nejvděčnější uživatelka čoček. Díky Otto, jsi frajer (a to jsem ani nezmínila silon:-)

středa 15. srpna 2012

U Krobiána

     Když pojedete někdy z Prahy po D8 a dostanete hlad, tak se zastavte v Roudnici v restauraci SteakGrill, dříve známe jako motorest U Krobiána. Jedná se o restauraci v rámci nového českého restauračního konceptu. Řetězec zatím disponuje čtyřmi restauracemi v naší republice. Zakladatelem konceptu je Michael Dobromil Klíma, původem Čech, později občan USA, který zemřel na sklonku loňského roku. Dle webu Hostovka (kde si o panu Klímovi můžete něco přečíst)  je jeho pokračovatelem Jaroslav Honzajk. Každopádně garantuji vám, že se U Krobiána dobře najíte. Mottem restaurace je: "Dejte lidem to, co chtějí a co jim za jejich peníze patří" a já myslím, že tohoto motta se restaurace skutečně drží. Na jídelním lístku najdete nejen různé druhy steaků, ale také burgery, saláty, lososa, vepřová žebra a další rychlá jednoduchá jídla amerického stylu. Restaurace si na nic nehraje, ale vaří dobrá a chutná jídla za rozumnou cenu.
Byli jsme zde již nekolikrát a nikdy jsem neodcházeli zklamaní.

    A to říkám i ve světle faktu, že na dnešek připadá sté výročí narození americké kuchařské hvězdy Julie Child. Velmi zajímavé dámy, která ač sama prakticky neuměla do třiceti let vařit, později naučila vařit celou Ameriku. Jistě jí znáte z filmu Julie&Julia s Meryl Streep v hlavní roli.  Pokud máte chuť si o ní něco přečíst, doporučuji například tento článek. Dobrou chuť:-)





neděle 12. srpna 2012

Stodolní party s vůní olomouckých tvarůžků

     Včera jsme se zůčasnili Stodolní party (party ve stodole). Byla jsem trochu nervózní, jelikož jsem nikoho z účastníků téhle akce neznala, ale nakonec to bylo celkem fajn. Když jdu mezi lidi, které neznám, upřednostňuji menší, komornější společnost. Tady ale bylo víc než dvacet lidí. Trochu jsme popili výborné červené vínko, ochutnali dobroty a nějaké domácí pálenky a přespali v místním penzionu. Stodola byla pěkně vyzdobená, pár detailů jsem vyfotila, ale už byla tma, tak že fotky nejsou moc dobré.




  
































    
     Všichni přinesli nějakou "home made" dobrotu. Bylo příjemné ochutnávat různé jednohubky, domácí medovník, domácí salsu s nachos a spoustu dalších rodinných specialit. Každý pak sledoval jak jde "jeho zboží" na odbyt a jak chutná ostatním. Já narychlo ušmoulala květákové placičky. Není to žádná specialita, ale chutnají nám a já nechtěla přijet s prázdnou a krom květáku jsme nic moc doma neměli. Navíc jsme s sebou vzali úžasné dobroty z olomouckých tvarůžků, které manžel přivezl z Tvarůžkové cukrárny v Lošticích.
      O cukrárně jsem se dozvěděla na webu Kudyznudy.cz, kde soutěží jako podnikatelský počin roku. Jejich výrobky mají řadu ocenění, jako regionální potravina Olomouckého kraje 2011 a regionální produkt Hané. Ale to vše si můžete přečíst na jejich internetových stránkách. Zákusky jsou výborné (hlavně kremrole) a k vínku, či pivku se dobře hodí. Přesto se mi zdají trochu nedotažené.Přidala bych nějaké bylinky, či koření, trochu bych to oživila. Za ochutnání ale rozhodně stojí.

     Akce byla velmi příjemná a podívala jsem se díky ní na několik nových míst kolem Milešovky, kde je tak krásná příroda a výhledy, které stojí za zaznamenání. Fotky ale nikdy nevypadají tak dobře jako skutečnost.





čtvrtek 9. srpna 2012

Zahrada pozemských rozkoší a spol.

     Wikipedie mi prozradila, že dnes je tomu 496 let co zemřel Hieronymus Bosch, holandský středověký malíř. Můj nejoblíbenějíší malíř. Sice asi jeho náměty chápu trochu jinak než jejich autor, přesto miluju jeho obrazy plné symboliky, fantazie a surealismu. Od mládí, kdy jsem viděla v knížce reprodukci "Zahrady pozemských rozkoší" jsem tenhle triptych toužila vidět naživo. Podařilo se mi to loni v muzeu Prado v Madridu. Je krásný a já bych se na něj mohla dívat hodiny a stejně bych nebyla sto pojmout všechny vjemy z obrazu.
zdroj: idnes



Když už se tu takhle rozplývám, tak zmíním dalšího svého oblíbence té doby, vlastně Boschova pokračovatele, Pietera Brueghela. Od něho mě asi nejvíce zaujal trochu morbidní obraz Triumf smrti. 
I ten jsem měla možnost vidět v Mardidu. Naživo vypadá podstatně lépe:-)
zdroj: idnes

A do třetice, jeden z mých nejoblíbenějších obrazů "Dvorní dámy", jehož autorem je španělský malíř Diego Velázquez. Diego měl shodou okolností výročí v pondělí 6.8. kdy uplynulo 352 let od jeho smrti.
Opravdu zajímavý obraz, v němž autor zobrazil situaci viděnou očima královského páru, který je portrétován malířem (Velázquez zde zpodobnil sám sebe) a zároveň vidí svůj odraz v zrcadle na protější straně místnosti. I tuhle lahůdku jsem viděla v Pradu.

     Nebyl to můj záměr, ale logicky mi z toho vyplývá tento závěr....jeďte do Madridu, Prado je nacpané těmi nejkrásnějšími uměleckými díly. Mě se tam líbilo víc než v Louveru (Mona Lisa  byla vyloženě zklamání). Teď se při nejbližší příležitosti chci podívat do města Bruggy. Nejen proto, že je to nádherné město, ale také je tam Groeninge Museum plné vlámských mistrů. 
Pokud máte chuť napsat mi jaký je váš oblíbený obraz a nebo třeba doporučit nějaké méně známé, ale přesto zajímavé muzeum či galerii, tak děkuji předem.

středa 8. srpna 2012

Příjezd do Toskánska


     Před časem jsme se vydali na dovolenou do Itálie a svou cestu dokumentovali na blogu. Posledních pár dní jsme ale nestihli zaznamenat, což nebyl jen zádrhel časový, ale také důsledek soustavného pobytu na přímém slunci, který lehce otupil činnost naší šedé kůry mozkové. Takže bych se tu dnes ráda ještě vrátila k naší červencové cestě. 
     Tak se nám nějak zdálo, že už těch bazilik, středověkých chrámů a renesančních paláců bylo trochu moc a navíc bylo v tu dobu v Itálii opravdu velké vedro, tak jsme si udělali krátký oraz na břehu jezera.  Ubytovali jsme se v malém kempu ve stařičkém miniaturním karavanu.            
Jezero Lago Trasimeno je čtvrté největší v Itálii a je zde množství slakovodních velice chutných ryb. Koupání v jezeře je ale téměř nemožné. Nejen že voda byla horká jako čerstvé cappuchino, ale navíc jsme dopochodovali málem do poloviny jezera a pořád jsme nebyli namočení víc než po kolena. No nakonec jsme se i trochu smočili, ale to už jsme byli opravdu pěkný kus od břehu.



Večer jsme zašli na báječnou večeři do blízkého městečka Castiglione del Lago. Doporučili nám restauraci Mona Lisa na náměstí, kde se vaří hlavně sladkovodní místní ryby podle tradičních receptur. Byla to opravdu bašta. Navíc probíhala ve městě zřejmě nějaká oslava. Průvod v renesančních kotýmech pochodoval někdy kolem jedenácté večer za zvuku bubnů, tamburín a dobových muzikantů úzkými uličkami města, nechyběli ani rytíři, ale hlavně asi osm vlajkonošů, kteří předvedli opravdu pěknou sestavu. Metali vlajkami do vzduchu, pak je zase chytali, točili jimi všelijak kolem svých těl, podobně jako rokenrollový tanečník svou partnerkou. Byla to příjemná podívaná,  jen mě překvapilo, že účastníků průvodu, bylo podstatně víc než přihlížejících.
     Po lenošení u jezera jsme další den už vyjeli do Toskánska. Myslela jsem, že ani nepoznám rozdíl mezi Umbrií a Toskánskem, ale byl patrný na první pohled. Krajina se nám změnila před očima. Přibylo malebných údolíček, smíšených lesů, vinic a i malých políček. Krajina se stala velmi různorodou a projíždět jí byla opravdu nádhera. 
Namířili jsme si to do Sienny, ale před tím jsme se stavili na oběd na nějaké ekofarmě uprostřed polí. Ten luxus nás opravdu překvapil. Jídlo bylo nepřekonatelné a domácí víno opojné. Další cestování se díky tomu pro mě stalo velmi náročnou disciplínou:)....ale o tom třeba zas někdy příště.





neděle 5. srpna 2012

"Ženo odpal", aneb když se žení golfista

     Golfomilci se pochopitelně berou na golfovém hřišti. Svatba, na kterou jsme s manželem byli pozvaní, se konala na krásném hřišti v Čeladné. Novomanželům to ohromě slušelo a vidět je bezprostředně po obřadu odpálit svůj první novomanželský míček, byl pohled vskutku nevšední.

     Nechyběly ty běžné svatební tradice, jako rozbitý talíř, vzájemné krmení polévkou, hod kyticí (slečna po ní vystartovala jako kobra, byl to skoro nepostřehnutelný moment), krájení dortu a hlavně můj oblíbený svatební panák, kdy jsou novomanželům nality dvě sklenky - v jedné je voda v druhé vodka (nebo nějaký jiný čirý alkohol), ten kdo si, pochopitelně něvědomky, vybere alkohol, bude mít v manželství hlavní slovo.
Krom toho tu byla ještě soutěž  v puttování a možnost jít si zahrát golf.






     Celá svatba se velmi vydařila. Navíc to krásné prostředí a pohled na Beskydy, dodával celé svatbě takový romantický až pohádkový nádech.
Přejeme novomanželům Tomášovi a Lucii hodně štěstí.








































středa 1. srpna 2012

Nové šaty

     V pátek jedeme na svatbu a já se chci pochlubit s novými šaty. Bohužel se obávám, že na mě nebudou vypadat tak dobře, jako na té modelce. Ale myslím, že se tahle barva bude k mým zrzavým vlasům celkem hodit:-)


Oblíbené příspěvky