Dnes jsem si na filmy Heleny Třeštíkové vzpoměla, když jsem na stránkch Reflexu viděla fotky Bobbyho Neela Adamse s názvem Age maps. Spojil dohromady dvě fotografie z různých období života jednoho člověka. Dobu jejich vzniku často dělí i desetiletí. Na jeho webu se ale nezaměřujte jen na Age Maps, i ostatní jeho práce jsou zajímavé a častokárt šokující. Já, jako milovnice Kambodži, zmíním projekt Zlomená křídla, který představuje objeti nášlapných min z Kambodže a Mosambiku. Nášlapné miny jsou v Kambodži stále veliký problém, mezi lety 1979–2002 bylo v Kambodži zraněno 40 000 lidí a 18 000 bylo zabito.
Ještě zajímavější na toto téme je ovšem projekt Back to the Future (tedy Návrat do budoucnosti) Argentninské fotografky Iriny Werning. Ta se nespokojila jen s obličeji, ale nastylizovala celou postavu v duchu původní fotografie a to včetně oblečení a prostředí, častokrát až do nejmenších detailů.
A do třetice se podíváme na dva různé lidi. Německá fotografka Frauke Theilking se ve svém projektu Generace věnuje rodičům a jejich dětem. Nejen že je zbavila všeho, co by mohlo rozptylovat pozorovatelovu pozornost, tedy líčidel, či brýlí, ale navíc je svlékla a postavila před šedou zeď.Podobnost není čistě náhodná.
A na závěr už jen jedna úvaha: Proč mám ráda časosběrné dokumenty? Asi ze stejného důvodu proč jiní sledují realityshow, jsem zkrátka voyaer:-)
Nutno doplnit že se všemi zmíněnými umělci jsem se seznámila díky Reflexu.
Super prispevek! Taky miluju casosberne dokumenty , taky Trestikovou. Ruzne premeny lidi apod. Asi mam stejnou "uchylku" jako ty :)
OdpovědětVymazatTak to jsem ráda, že v tom nejedu sama:-)
VymazatAle musím se přiznat že v poslední době jsem si oblíbila i jednu reality show...."Experiment kolonie".
Téma, které mě brnklo na správnou notu! Ráda se občas probírám tou trochou foto, co zbylo po prarodičích. A je zajímavé je porovnávat s foto našich dětí. Myslím, že na rčení" jak chápat budoucnost, když neznáme svojí minulost", je určitě hodně pravdy.
OdpovědětVymazatMoc zajímavé téma i foto.
Díky za komentář. To jsem ráda, že se článek líbil. Taky miluju staré fotky, ale mám jich také zoufale málo. Až mě napadlo, že se pokusím natočit nějaký časosběrný snímek o naší rodině. To by taky mohlo být zajímavé, ne? :)...ale je to běh na dlouhou trať.
VymazatAno ano ano, nemohu než souhlasit, tohle mám taky ráda. K tomu rodokmeny, srovnávání, hledání spojitostí a podobností, "linku osudu"... ach. :)
OdpovědětVymazat...tak to je super:D taky si musím takovou udělat za 50 let:)
OdpovědětVymazatTaky mám moc ráda tyhle fotky, plánuju, že až bude čas vyfotím kluky a sebe s manželem, rozstřihnu napůl a podíváme se, jak na tom jsme. Kdysi jsem knihu obsahující takové koláže držela v rukou v antikvariátu a doteď lituju, že jsem si ji nekoupila. Mě zajímá cokoliv z historie, nějak nemůžu pochopit, jak jsou lidi nepoučitelní...Hezký den Čára .)
OdpovědětVymazatTak to už se těším na výsledek experimentu s fotkami na tvém blogu.
VymazatVzpomínám kolikrát jsem držela v rukou něco úžasného a pak dlouho litovala, že nekoupila....naposledy hedvábný šátek Louis Vuitton v Římě na blešáku a nemohla jsem se rozhodnout. Když jsem se rozhodla bylo už pozdě a doteď, když si na to vzpomenu, tak toho lituju.
Taky je mám moc ráda.
OdpovědětVymazat