Dětská party

     O víkendu jsme absolvovali oslavu  třetích narozenin syna našich přátel. 

Tyhle dětské oslavy nemusíme. Děti nemáme a cizí děti mi upřímně řečeno většinou (až na vyjímky) lezou na nervy. Ale tentokrát to bylo trochu jinak. Najednou je všem těm dětem o něco víc, od novorozenců a ležáků, které jen pláčí, nebo spí a v nejlepším případě slintají na maminčino rameno se pomalu transformovali do fajn věku předškolních capartů s kterými se dá mluvit,  leccos se jim dá vysvětlit (a oni občas i poslechnou), ale hlavně je s nimi sranda. 

Najednou mi pozorování dětských radovánek a poslouchání jejich naprosto geniálních rozhovorů přišlo jako dobrá zábava. Čtyřletá dcera jednoho z našich kamarádů přiběhla za tatínkem, že má žízen. Tatínek jí nalil limonádu, posadil si jí na klín a pyšně se jí před námi ptá: "Řekni Lucinko, jakej je tatínek?" Lucinka se zamyslela a pak povídá: "Teplej".  Odpověď měla pochopitelně znít - hodnej, ale Lucinka se zrovna hřála v tatínkovo náručí, tak že mu, chudákovi, dala nálepku, kterou mu ještě párkrát s radostí připomeneme:-). 

Oslavenec si to užil, chodil mezi námi s úsměvem od ucha k uchu. Celá akce se povedla a já si jí (také díky láhvi červeného, kterou jsem zásluhou pobídek paní domu během odpoledne a včera zhltla) opravdu užila. 

Zakončili ji tak mohutné blesky, které nádherně osvětlovaly oblohu v tak krátkých intervalech, že bylo téměř nemožné je nevyfotit, mě se to ale bohužel podařilo:-)