Nutno říct, že atmosféra liduprázdného (mluvím jen o žívých), stmívajícího se hřbitova s několika plamínky svíček byla magická jen malou chvíli, dost rychle se z toho stala...no řekněme "noční můra". Nikde nikdo, jenom listí šelestilo, svíčky plápolaly a najednou se někde v dálce naproti mě objevil pán. Celý v černém. Nešel po cestičce, ale klopýtal mezi hroby směrem ke mě a ještě během chůze zapálil svíčku. Moje iracionální já porazilo to racionální na hlavu a fantazie začala pracovat. Lehce jsem se opotila a moje cesta směrek k východu nabrala rychle kadence usilovného pochodu........ Pán mě minul. Asi spěchal, jelikož už bylo skoro pět a v tu dobu se hřbitov zavírá. No příště zřejmě popluji s proudem a půjdu navštívit své zesnulé v nějakou přijatelnější dobu.
úterý 8. listopadu 2011
Dušičky
Na začátku listopadu, během svátku dušiček, hřbitovy ožívají. Jelikož nemám ráda tlačenici, tak jsem si pár dnů počkala, než jsem se vydala s věnečkem slaměněk navštívit babičku.
Nutno říct, že atmosféra liduprázdného (mluvím jen o žívých), stmívajícího se hřbitova s několika plamínky svíček byla magická jen malou chvíli, dost rychle se z toho stala...no řekněme "noční můra". Nikde nikdo, jenom listí šelestilo, svíčky plápolaly a najednou se někde v dálce naproti mě objevil pán. Celý v černém. Nešel po cestičce, ale klopýtal mezi hroby směrem ke mě a ještě během chůze zapálil svíčku. Moje iracionální já porazilo to racionální na hlavu a fantazie začala pracovat. Lehce jsem se opotila a moje cesta směrek k východu nabrala rychle kadence usilovného pochodu........ Pán mě minul. Asi spěchal, jelikož už bylo skoro pět a v tu dobu se hřbitov zavírá. No příště zřejmě popluji s proudem a půjdu navštívit své zesnulé v nějakou přijatelnější dobu.
Nutno říct, že atmosféra liduprázdného (mluvím jen o žívých), stmívajícího se hřbitova s několika plamínky svíček byla magická jen malou chvíli, dost rychle se z toho stala...no řekněme "noční můra". Nikde nikdo, jenom listí šelestilo, svíčky plápolaly a najednou se někde v dálce naproti mě objevil pán. Celý v černém. Nešel po cestičce, ale klopýtal mezi hroby směrem ke mě a ještě během chůze zapálil svíčku. Moje iracionální já porazilo to racionální na hlavu a fantazie začala pracovat. Lehce jsem se opotila a moje cesta směrek k východu nabrala rychle kadence usilovného pochodu........ Pán mě minul. Asi spěchal, jelikož už bylo skoro pět a v tu dobu se hřbitov zavírá. No příště zřejmě popluji s proudem a půjdu navštívit své zesnulé v nějakou přijatelnější dobu.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Oblíbené příspěvky
-
Jsem na sladké. Ale není to jen libůstka, je to mánie. Když mě to popadne, tak prostě MUSÍM něco sladkého mít. Manžel to řeší tak, že n...
-
I my jsme si v Mexiku zažili své horké chvilky...ano, bylo jich několik. Začalo to hned po příjezdu. Věděli jsme, že ne všude se domlu...
-
Golfomilci se pochopitelně berou na golfovém hřišti. Svatba, na kterou jsme s manželem byli pozvaní, se konala na krásném hřišti v Čela...
-
Ravenna je město v oblasti Emilia Romagna, které je známé tím, že v něm zemřel Dante, poté co byl vyhnán z Florencie (je zde pochován) ...
-
Jelikož krom toho, že rádi cestujeme, taky moc rádi jíme, chtěli jsme zavzpomínat na to nejchutnější, co nás na našich cestách potkalo....
to se nedivím. já bych na hřbitov sama a mimo "sezonu" nevkročila, protože bych si asi *...
OdpovědětVymazathaha - "... mluvím o živých" - to je dobré!
OdpovědětVymazatNeubráníme se tomu,aby podvědomí pracovalo za nás!:-( Krásné momentky ze soumraku na hřbitově.
OdpovědětVymazat(Jen jim tam chybí trochu zahradník, škoda, pro ty hrobky, hodny uměleckých děl)
Tajemný příběh s "hičkokovským" nádechem, takový, který by se klidně i hodil na temné noční vyprávění (strašení) na táboře ;-). Já mám taky velkou fantazii, která by v podobné situaci pracovala stejně jako ta Tvoje. Hlavně, že všechno dobře dopadlo ;-).
OdpovědětVymazatVivi
Je, to je krasne, miluju stare hrbitovy, nahrobky, a taky dusicky. Ma to pro mne zvlastni kouzlo. Ale vecer sama radsi taky ne. :)
OdpovědětVymazatUf, tak to je story. Ja se bojim i vecer na zahrade (kdyz jsem sama) natoz na hrbitove. Moc krasne fotky plne tajuplne atmosfery. Hezky vikend, Katerina
OdpovědětVymazatDíky všem za krásné komentáře a hlavně za podobný přístup k "problému".....manžel si totiž ze mě dělal tak trochu srandu, když jsem mu to vyprávěla:)
OdpovědětVymazat